Historie školy
Když po pádu bachovského absolutismu v 70. letech 19. století znovu vzplanul boj českého národa proti habsburské monarchii o rovnoprávnost a uznání národních práv, byli si vedoucí činitelé národa dobře vědomi toho, že jedním z hlavních úkolů je vybudování českého školství a to i v místech, kde měli Češi jen menšinu a v poněmčených městech, mezi něž patřila i Olomouc.
Také Nová Ulice, která byla samostatným městysem a od ledna 1906 samostatným městem, měla většinu německého obyvatelstva a její správa byla rovněž v německých rukou. Zdejší škola byla na tzv. Horní Nové Ulici a byla výhradně německá. V roce 1903 do ní chodilo 306 českých a německých dětí. Protože nové město mělo ve srovnání s vlastní Olomoucí ohromné území, chodilo dalších 320 dětí do škol v Olomouci.
Obecní výbor na Nové Ulici se proto v říjnu 1903 usnesl, že požádá o zřízení dvou samostatných německých škol – chlapecké a dívčí a že pro ně bude postavena nová budova ve středu území obce. Urychleně byly vykoupeny potřebné pozemky, v březnu 1904 vypracovali vídeňští architekti Wolschner a Dittel projekt, který byl již koncem měsíce schválen, a za měsíc byla stavba zadána staviteli Franzi Langrovi z Nové Ulice. Školní budova byla postavena na ploše 923 m2 , původně jako jednopatrová. V křídle do Müllerovy ulice byla umístěna německá obecná škola dívčí, v křídle do Mozartovy ulice škola chlapecká. Téměř současně vystavěla olomoucká Matice školská v ulici Na Vozovce menší budovu pro soukromou českou obecnou školu (viz dále).
Když se po převratu v roce 1918 ukázalo, že na Nové Ulici již žije bezmála dvakrát tolik Čechů co Němců, česká a německá škola si své budovy 10. 9. 1919 vyměnily. V nových poměrech bylo do české školy zapsáno 313 žáků a škola se stala pětitřídní. Prvním řídícím učitelem byl Václav Fíbr, který ji spravoval od jejího založení do roku 1922. Po něm byl ustanoven prozatímně Jan Losík, od 1. 11. 1923 Jan Kotrlý a od 1. 9. 1928 převzal funkci František Novotný – národopisný pracovník, hudební skladatel a sběratel národních písní. Řídící učitelé vybudovali spolu s učitelským sborem moderní ústav, který patřil trvale mezi přední školy v městě i v celém okrese.
Druhým předchůdcem naší dnešní školy byla II. dívčí občanská – později měšťanská – škola, která vznikla v roce 1924 osamostatněním pobočky I. dívčí občanské školy v tehdejší Macharově ulici (v dnešní třídě Spojenců), která byla umístěna provizorně v budově Na Vozovce. Škola měla v prvním roce 135 žaček z Nové Ulice, několika dalších předměstí a řady venkovských obcí.
Protože počet žákyň dále vzrůstal, budova Na Vozovce, kde byla od roku 1919 umístěna také německá dívčí obecná škola, naprosto nestačila. Město Olomouc se proto rozhodlo k významnému kroku. V roce 1925 byla provedena přístavba druhého poschodí školní budovy na Mozartově ulici, čímž se získalo deset nových místností. Škola se důstojně vřadila do sítě olomouckých škol a pořádala každoročně různé oslavy a školní akademie. V průběhu let ji navštívila řada spisovatelů, hudebních i výtvarných umělců a jiných významných osobností.
Dalším významným krokem bylo zřízení jednoročního učebního kursu ve školním roce 1934/1935, který přinášel rozšíření znalostí absolventek školy se zaměřením na praxi, kde se vyučovalo například těsnopisu a psaní na stroji.
Ve školním roce 1935/1936 byla škola pojmenována jménem Vojtěšky Baldessari Plumlovské, zasloužilé české učitelky, spisovatelky a autorky řady divadelních her. Ta žila až do roku 1934 v obvodu působnosti školy, která ji ctila a milovala.
V roce 1937 byl před školou postaven pomník českého myslitele Tomáše ze Štítného od Julia Pelikána.
Těžké období okupace se oběma školám podařilo přečkat. Zápisy v kronice měšťanské školy svědčí o tom, že učitelé i žactvo si byli vědomi vážnosti a nebezpečí doby. Jsou poznamenány útlakem a počínající germanizací českého národa, tíhou válečných břemen a stálým narušováním výuky. Bylo prakticky zakázáno vyučovat dějepisu, české literatuře a zeměpisu. Na místo toho byla rozšířena výuka němčiny až na 8 hodin týdně. Školní kronika však svědčí o tom, že naprostá většina členů učitelského sboru si byla vědoma své odpovědnosti vůči národu a nezradila.
Na sklonku války byla školní budova zabrána nejprve pro německé uprchlíky z východu a později pro vojenské účely. Výuka však pokračovala i za neobyčejně ztížených podmínek v jiných školách dál. Při osvobozování města byla škola vážně poškozena a zničena většina sbírek a zařízení. Další vývoj obou škol byl pak zaměřen především na odstranění následků války a na další budování. Poslání školy se samozřejmě přizpůsobilo novým poměrům. Po vydání nového školského zákona z roku 1953 se obě školy sloučily a vznikla z nich 4. osmiletá škola v Olomouci – Nové ulici.
Po druhé světové válce bylo především nutné školu zrekonstruovat a připravit k denní výuce. Jako první krok modernizace bylo v roce 1955 zavedeno ústřední topení – zdrojem tepla byla fakultní nemocnice a je tomu tak dosud. V letech 1969-70 byla škola nově omítnuta. Na modernizaci školy se podílelo jak město Olomouc tak i rodiče žáků.
V roce 1974 se začalo budovat školní hřiště - projekt vypracoval ing. Šindelář a celou stavbu realizovaly Pozemní stavby. Nejvíce práce však odvedli žáci školy. Slavnostní tečkou za prací bylo položení kvalitního asfaltu na hrací plochu. V roce 1975 započala výstavba školní jídelny, která byla slavnostně otevřena v září následujícího roku. Kromě toho přibylo ještě sociální zařízení u tělocvičny školy, pět kabinetů a v neposlední řadě žákovská knihovna. Ta v dnešní době obsahuje přes 4000 svazků a je k dispozici jak žákům tak učitelům.
Škola se každoročně účastnila soutěží tělovýchovných i literárních (zde je třeba zmínit úspěchy v okresním i krajském kole soutěže „O novinářský kalamář“ 1976 – 1980 ad.). Bohatá byla i mimoškolní činnost, k významným a zdařilým akcím patřily školní akademie, různé soutěže - např. „O nejaktivnější třídu“ atd.
Na aktuální činnost se můžete podívat na dalších webových stránkách.