Anglické divadlo vrcholí

Podzimní vítr odvál hromady barevného listí a otočil i pár stránek v kalendáři. Nenápadně přišel prosinec a s ním i první sníh. Naši „angličtí“ divadelníci nacvičují a zdokonalují své výkony a mladí novináři o nich píší jedna radost. Proto se nabízí, malinko jejich práci přerušit dospěláckým vstupem a věnovat pár řádků i jim.

Redakční rada zasedá každé úterý po vyučování. Čtyři stálí dětští zpravodajové a dvě externí spolupracovnice z pedagogického sboru. Tak lze stroze popsat novinářské zákulisí.

Ve skutečnosti jsou tato setkání pro všechny zúčastněné velmi příjemná a více než v pracovním duchu probíhají v přátelské atmosféře. Chybí jen, pro zimní období typické, hrníčky s voňavým čajem. Děti jsou natolik tvůrčí, nápadité a samostatné, že my, dospělí, občas s úžasem jen přihlížíme, jak si skvěle vedou. Vymýšlí, jakou formu dát příštím příspěvkům, aby co nejvíce zaujaly své čtenáře. Předčítají svoji tvorbu, navzájem si radí, hodnotí, chválí. Případné kritické komentáře  přijímají s povděkem.

Tiše, už je nerušme, mají pro nás další zdařilé zprávy. Začněme přímo u šéfredaktora, Honzy Růčky.

Pokud si myslíte, že vše jde absolutně hladce, tak to není pravda. Přesvědčí vás o tom následující příspěvky nás novinářů.

V dnešním článku bych se chtěl zaměřit na náladu v prostředí divadla. Je pravda, že všechno to zařizování je opravdu velice náročné, zvlášť vyrábění kulis, ale moc nepřeháním, když řeknu, že to rozhádalo celou třídu. Všichni se dohadují hlavně o to, jestli město, ve kterém žije Town mouse má být Londýn nebo ne. Musím říct, že toto je naše jediné mínus. Ne abyste si mysleli, že to u nás ve třídě vře, to zase ne. Zvlášť dnešní vyrábění dosáhlo vrcholu. Návrhy máme hotové a je na řadě práce architektů. Řešíme totiž materiály, barvy, rozměry a tak dále. Nic lehkého, ale i tak by práce architektů mohla být přece jen trochu tišší a klidnější.

Možná se teď ptáte, jestli je to u čtvrťáků lepší. Nechte se překvapit.

Tak teď začínáme dělat kulisy. Domeček už máme hotový, ale i tak je to katastrofa! Pořád někdo říká, jak by to mělo být jinak, tam ne, tam ano. Je to hrůza. Minulou výtvarnou výchovu jsme malovali obrázky, které by mohly být rozmístěny po tělocvičně a teď malujeme rámečky na podlepení a orámování. Já jsem malovala se svými pěti kamarádkami. Také to bylo hrozné. Pořád jsme říkaly, která z nás co kazí, co dělá špatně. Ale nakonec jsme to měly hezké.

Zdraví Klára, 4. B     

Abyste se té kritiky „nepřečetli“, přichystali jsme pro vás zprávy i z jiného soudku.

V pátek nás bylo strašně moc, protože jsme nacvičovali všichni ze 4. A spolu. Druhá skupina to měla hezky vymyšlené, a i když jsme to měli méně hezké, stejně se nám to povedlo.

A dnes?

Dnes jsme taky nacvičovali

a bylo to hezčí než v pátek.

Nebyl už tak velký zmatek.

Amálka, 4. A

Jé, to se povedlo. Tady někdo básní! Viď, Amálko.

Co o divadle soudí Town mouse alias Ema Zaťková z 5. B, to nám prozradí sama herečka.

Baví tě hrát divadlo, anebo radši vyrábíš kulisy?

Mě osobně baví víc hrát divadlo, ale kulisy také vyrábím ráda. Ale divadlo je pro mě lepší z toho důvodu, že se u toho více naučím.

Které kulisy bude potřeba vyrobit do prostředí města?

Do prostředí města bude potřeba vyrobit velký Big Ben a samozřejmě můj domek.

Co tě vedlo k tomu, aby sis vybrala roli Town mouse?

Roli Town mouse jsem si vybrala, protože jsem loni měla jen malou roli a chtěla jsem si vyzkoušet něco většího.

 

A ještě jedno překvapení pro vás máme. Přesuňte se do naší třídy, dozvědět se, jak se nám daří.

Vrcholí přípravy k naší další zkoušce. Odevšad se ozývá švitoření herců, ale i kulisáků a fotografů. Pozor! Začínáme, teď! Zkoušíme jako o duši, jak se říká. Herci se sice snaží, ale bez nejednoho zaškobrtnutí se to neobejde. Já mám to štěstí, že můžu pozorovat všechno ze zákulisí, protože k novinařině ještě pouštím hudbu. Kuchyňská revue od Bohuslava Martinů se do prostředí města náramně hodí. Přestože divadlo už opravdu umíme, má to mouchy. Ale my je vychytáme.

Veselé Vánoce Vám všem a našim divadelníkům Merry Christmas!

Jan Růčka

Za učitele

Lenka Ponížilová a Ivana Weissová